Jakkoli tomu pohled do kalendáře nenasvědčuje, skutečně tohle není chyba tiskárny a letošní „Zpráva o největším soudcovském golfovém turnaji ve střední Evropě“ vychází tiskem o měsíc dříve, než bylo dosud obvyklé. Je tomu tak proto, že někdo, tuším, že jsem to byl já, trestuhodně podlehl nátlaku nejrůznějších lobbistických skupin a svolil s posunutím termínu turnaje z tradičního konce května na konec dubna. Mea culpa, mea maxima culpa. Už se to nikdy nebude opakovat!!!
            Ale postupně. Letos byl tedy pro náš tradiční turnaj vybrán konopišťský resort. V jeho prospěch hovořilo jednak umístění poměrně uprostřed Čech a tedy ani Západočeši ani Moravané se nemohli cítit vyloženě diskriminovaní. Dalším benefitem byla skutečnost, že zdejší areál disponuje hned dvěma mistrovskými osmnáctijamkovými hřišti, takže jsme mohli vyzkoušet každý den jednu novou výzvu. Bohužel, jak již bylo výše jen nesměle naznačeno, dubnový termín nebyla úplně ta nejlepší volba. Po několika předešlých jarních zimách a letních jarech nebylo lze očekávat, že by koncem dubna nemělo být počasí přející golfu. Nicméně, průběh posledních čtrnácti dnů dával tušit, že tomu letos bude poněkud jinak. Jakkoli se zraky všech upínaly k nejrůznějším meteorologickým serverům, tato skutečnost, stejně jako modlitby a šamanská kouzla nepomohla a s blížícím se víkendem bylo jasné, že se budeme muset všichni vypořádat nejen s nástrahami hřiště, ale i s rozmary počasí.
Přes tyto skutečnosti a poměrně velké množství omluvenek se nakonec sešlo něco přes třicet nejskalnějších golfistů. A ti se nakonec mohli v pátek těšit nejen na sportovní výzvy, které pro ně přichystala starší z konopišťských osmnáctek, hřiště Radecký, ale nakonec i z nečekaně příznivého počasí. Oproti očekávání se totiž v pátek odpoledne projasnila obloha a nakonec bylo celé odpoledne krásně. Sice poměrně větrno a tím i chladno, ale oproti očekáváním škarohlídů jsme skutečně strávili na hřišti velmi příjemnou část dne. Pravda, hřiště není úplně krátké a pro některé především začínající golfisty může být místy poněkud obtížné, nicméně se s jeho nástrahami všichni prali statečně. Někteří sice měli co dělat, aby na poslední jamku nepotřebovali čelovky, ale nakonec všichni úspěšně a ve zdraví nejen dohráli, ale i přežili. Nebylo tedy důvodu se nesejít po takto úspěšném dni v prostorách restaurace Steak house, kde byl pro nás připraven raut. Byl sice poněkud výrazněji orientován na maso, než bývá v současnosti zvykem, ale lze připustit, že po náročném odpoledni bylo přece jen potřeba doplnit tělo o trochu živočišné bílkoviny. Jako tomu bývá na všech podobných akcích, večerní posezení se pak protáhlo dlouho do noci a přítomní si sdělovali ani ne tak ustálenou judikaturu, jako svoje zážitky z právě dohraného golfového klání stejně jako z jiných navštívených destinací. V tom jsou golfisté asi všude na světě stejní.
Sobotní probuzení nebylo právě nejrůžovější. No, stačilo by, kdyby bylo aspoň modré. No, ono by možná stačilo, kdyby bylo jakékoli, ale suché. Bohužel, právě tohle se nestalo a od rána byl celý areál skrápěn deštěm. Ráno nebyl sice nijak silný, ale zato vytrvalý. Nicméně, pořád zbývala jistá naděje, že se mraky během dopoledne rozpustí, někde (jinde) vyprší, někam nějak vypaří. Nebo vypáří??? Nicméně, déšť nedéšť, mezi půl devátou a půl desátou vyrazily všechny včera sestavené flajty na hřiště, tentokrát jsme měřili síly s o něco novější osmnáctkou d´Este. Pravda, v několika případech dorazily místo hráček do recepce omluvenky, takže, jakkoli to na justičním turnaji nebývá úplně zvykem, letos bylo podstatně více hráčů než hráček. Prostě, muži se ukázali jako mrazuvzdornější a mentálně odolnější. Proto v posledních dvou flajtech šlo o ryze pánskou společnost. Ostatní šli, stejně jako loni, v namixovaných flajtech a, jak už se začíná stávat tradicí, v sobotu se na grýnech rozhořeli brutální genderové souboje. Bohužel však všichni do jednoho sváděli souboje s počasím. Zatímco ráno pršelo jemně, byť vydatně, během dne skutečně došlo k výrazné a avizované meteorologické změně. K horšímu. Vytrvalý a jemný déšť z rána se změnil na vytrvalý a intenzivní, který navíc na svoji podporu, jak tomu při přechodu studené fronty bývá, si na svoji podporu vzal ještě silný severozápadní vítr. Sobotní dopoledne se tak skutečně stalo, když ne peklem, tam je předpokládám poněkud tepleji, tak jistě očistcem pro naprosto všechny účastníky. V tomto ohledu zaslouží zvláštní uznání všichni hráči a hlavně hráčky a to, že druhou devítku vzdala jenom jedna prokřehlá golfistka, považuji již samo o sobě za statečný čin všech zúčastněných. V té velké zimě bylo zřejmě mužům o poznání lépe, protože zatímco loni v Mariánských Lázních vyhrály ženy asi třetinu vzájemných jamkových soubojů, letos se jim vedlo o poznání hůře a zvítězit nad svým mužským protějškem se podařilo jen dvěma hráčkám. Jak jsem již psal a je na místě to znovu zdůraznit, všechny do jedné naše ženy si zasloužily a zaslouží obdiv za skutečně příkladnou realizaci olympijského motta „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, protože podmínky byly letos skutečně náročné a jakkoli se říká, že není špatného počasí na golf, je jen špatně oblečený golfista, tak realita je u naprosté většiny golfové veřejnosti ta, že pokud je špatná předpověď, natož pak špatné počasí, tak se nikomu moc na hřiště dobrovolně nechce. Protože pak se golf mění ze zábavné a příjemné procházky přírodou v drsnou adventuru. Ale i sobotní nepříznivé počasí se nakonec muselo před naprostou většinou přítomných sklonit a tak jsme mohli, jako již tradičně, turnaj slavnostně zakončit vyhlášením vítězů. Jimi se, s ohledem na prožité martyrium, stali tentokrát všichni účastníci. Pokud jde o ryze sportovní stránku věci, tak stejně jako loni, i letos slavně zvítězili muži nad ženami a kapitán Marián Heres mohl tak opakovaně zvednout ke stropu konopišťské restaurace krásný putovní pohár.
 
Výsledky turnaje justice open 2017:
 
Ženy netto stb:
Radka Šimková
Blanka Chlostová
Alena Zemková
 
Muži netto stb:
Milan Bureš
Roman Lada
Tadeáš Mottl
 
Muži brutto stb:
Petr Hoček
Tomáš Šimek
Peter Kračun