Je nás hodně nebo málo?
JUDr. Miroslav Novák, člen Republikové rady SU ČR
V České republice je přibližně 3.300 soudců, z toho asi jedna třetina jsou členy Soudcovské unie České republiky. S kolegy jsme se shodli na tom, že vzhledem k tomu, že členství soudců v Soudcovské unii ČR není pro soudce povinné a je dobrovolné, jde vlastně o zázrak, že máme tolik členů. Nicméně při jednáních s jednotlivými politickými reprezentacemi nám bylo a je stále zdůrazňováno, že Soudcovská unie ČR nezastupuje zdaleka všechny soudce, což samozřejmě mělo a má vliv na postavení Soudcovské unie ČR jako v současnosti jediného reprezentanta zájmů soudců při řešení životně důležitých problémů soudců. Je tedy zřejmé, že pro Soudcovskou unii ČR je nezbytné, aby v ní bylo organizováno co nejvíce soudců, které by při těchto jednáních zastupovala a mohla tak efektivněji pracovat. Jenže jak tohoto stavu dosáhnout?
Když jsme hovořili se soudci – nečleny Soudcovské unie o jejich možném členství v Soudcovské unii, často jsme narazili na argumentaci, že na to soudci nemají čas, že bůhví na co jsou používány členské příspěvky, popřípadě že Soudcovská unie ještě nic pro soudce neudělala. Na to jsme reagovali argumentací, že naše unie je jediným reprezentativním orgánem soudců, že práce pro Soudcovskou unii je zcela dobrovolná a že je na každém, zda si čas dokáže najít či nikoliv, že příspěvky jsou používány výlučně na zajištění fungování našeho spolku a neplýtvá se jimi, že Soudcovská unie měla výrazný podíl na vydání zákona o soudech a soudcích, zákona o platech soudců, zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, to jest velice důležitých norem pro soudce, a pokud si sami soudci tyto věci neprosadí, nikdo to za ně neudělá. S tímto přesvědčováním jsme byli úspěšní jen částečně, a to přesto, že se výrazně zlepšilo postavení Soudcovské unie, která začala být respektovaným partnerem jak politiky, tak veřejností a že za vydatné podpory našeho spolku bylo dosaženo stabilizace platových poměrů soudců.
Myslím si, že naše kolegy, kteří nejsou členy našeho spolku, bychom mohli přesvědčit například tím, že se za soudce, kterému se děje nějaká křivda, postavíme, popřípadě se k jeho problému vyjádříme, a to co nejobjektivnějším způsobem, aby bylo vidět, že nám skutečně jde o věc. Dalším přesvědčovacím momentem by mohla být naše iniciativa směřující k uzákonění odpovídajícího důchodového a sociálního zabezpečení soudců, o což usilujeme po celou dobu existence Soudcovské unie. Rovněž bychom mohli iniciovat takovou právní úpravu, která odstraní nepřiměřená omezení soudce při výkonu jeho základních práv a svobod. Nejde o to, abychom se stali odborovou organizací, ale o to, abychom řešili skutečné problémy, které mají rozhodující vliv na práci soudců a efektivitu práce soudů. Dále bychom mohli se pokusit zapojit co nejvíce soudců do práce nově vzniklých odborných kolegií Soudcovské unie ČR, zejména kolegia pro elektronizaci justice a kolegia pro řízení a správu okresních soudů, jejichž činnost může mít velký význam pro zlepšení výkonnosti obecných soudů všech stupňů.
Zcela jistě existují i další způsoby, jak přesvědčit naše kolegy o tom, že potřebujeme jejich zkušenosti, nápady, vysokou odbornost a aktivitu k tomu, abychom zlepšili stav českého soudnictví, které v současnosti prochází jedním z nejsložitějších období ve své historii. Vím, že to není jednoduché, ale určitě bychom to měli zkusit. Co vy na to?