Mgr. Petr Hoček, člen Republikové rady SU ČR


Stalo se již před mnoha lety tradicí, že měsíc co měsíc přispívají dobrovolně určení členové Republikové rady Soudcovské unie ČR do našeho časopisu pravidelným „slovem soudce“. A jen o něco málo kratším zvykem je, že květnové číslo, které se k Vám ovšem dostává v měsíci červnu, je obsazeno mým příspěvkem, popularizujícím naše golfové klání.
               Nejinak je tomu tedy i letos, kdy po skromných začátcích na hřišti Čertovo Břemeno proběhl letos již osmý ročník turnaje golfu holdující soudcovské veřejnosti, nazývaný kdysi poněkud krkolomně O pohár prezidenta Soudcovské unie ČR, poslední dobou však prezentovaný již jen a pouze marketingově údernějším názvem Justice Open. Pro letošní ročník byla v užším výběru dvě hřiště, severomoravská Ostravice a západočeské Mariánské Lázně, letos již 111 let dlící na zdejší golfové mapě. Hlasováním lstivých pragocentristů byly nakonec zvoleny právě Mariánské Lázně a po vyjednání konečného termínu už nic nebránilo tomu, aby se začali sjíždět hráči. Dlužno podotknout, že zdejší hřiště je oproti těm dnes nově zakládaným o poznání užší, lemované vysokými smrkovými lesy, které jsou připraveny polapit nejednu špatně trefenou ránu. Stejně tak jamkoviště jsou na dnešní poměry celkem malá, zato pískové překážky otevírají směrem k hráčům své nenasytné chřtány, byť je třeba přiznat, že naprostou většinu z nich je vidět z dálky a nejsou nijak záludně ukryté, takže hráč, pokud mu to dovolují schopnosti a úderové mistrovství, má možnost se jim vyhnout.

                 S ohledem na vzdálenost od zbytku země byl tentokrát turnaj pojat jako skutečně dvojdenní, tedy žádné páteční odpolední nezávazné procházky na pár jamek. Mezi dvanáctou a druhou hodinou odpolední hráči postupně vyráželi na starobylé pažity tohoto golfového svatostánku, přičemž jsme pro páteční hru přivítali čtyřicítku hráčů. Počasí nám přálo a celé odpoledne bylo nebe téměř vymetené a nebýt silného západního větru, byl by to takřka letní den. Tomu ostatně odpovídaly i výsledky, neboť, jak se ostatně stalo na našich turnajích zvykem, veliká spousta hráčů si snížila svoje hendikepy, někteří i velmi výrazně. Jako obvykle se to týkalo především těch vyšším hendikepů, ostatně k nim je rating hřiště celkem milosrdný a ne úplně dlouhé jamky jsou jim rovněž nápomocny. Tím se ovšem dostávám k tomu, že mezi nás, opět jako již tradičně, přibylo několik nových justičních golfistů. Za těch necelých deset let jsme už docela zvedli jak samotnou „členskou základnu“  justičních golfistů, tak, v neposlední řadě, i jejich výkonnost. Spousta hráčů, kteří se dnes honosí velmi pěkným a společensky přijatelným hendikepem se před pár lety klepala na prvním odpališti svého prvního turnaje a dnes jsou z nich již protřelí hráči této krásné hry. Takže tedy páteční odpoledne na hřišti se vydařilo, jak herně, tak počasím a díky těmto dvěma zásadním faktorům pak panovala obecně i dobrá nálada. Jediný ústupek, který organizační výbor pro páteční hru udělal hráčům, byla možnost sestavit flajty dle jejich buď výslovného, nebo tušeného přání. Jojo, přeci jen ty pátky pořád pojímáme poněkud volněji. Takže spolu šli rodinné týmy, týmy z jednoho soudu či výkonnostně podobní plejeři. Prostě pátek byl opravdu na pohodu. Snad jen tempo hry mohlo být poněkud vyšší, snad krom prvého flajtu byla na hřišti tlačenice a celkový čas kolem pěti a půl hodiny nesvědčil právě o ideálním tempu hry. Lze se jen domnívat, zda bylo na vině příliš vycházkové tempo pohybu po hřišti – pokud ano, tak apeluji hlavně na začínající hráče – i golf je pořád sport, takže to jako sport pojímejte a řiďte se heslem „hraj pomalu, choď rychle“. Jinými slovy dvě či tři cvičné rány jsou v pohodě, ale mezi odpaly je třeba po hřišti jít svižnou chůzí a necourat se jako při výletu do nákupního centra. Že by snad příčinou pomalé hry mohlo být třeba opakované delší než pětiminutové hledání míče, se snad ani nechce věřit. No každopádně ať tak či tak, maršál nakonec nikoho nemusel násilně posunout po hřišti směrem vpřed, takže vše dopadlo dobře a i poslední flajt došel za světla. Výsledky pátečního dne pak posloužili jako základ pro sobotní hru.
                        Letos byl totiž turnaj pilotně pojat poněkud netradičně. Díky té již výše zmíněné skutečnosti, že se počet našich hráčů neustále rozrůstá, je možné si dovolit různé experimenty. Jedním z nich byla myšlenka, když tedy hrajeme dva dny, udělejmež turnaj dvoudenní, kdy se tedy budou výsledky obou dnů nějakým způsobem sčítat. A když už takto, co tedy vytvořit nějakou obdobu nejslavnější golfové  týmové soutěže na světě, Ryder Cupu. A hned následovala myšlenka další – když je nás v podstatě stejně, pokud jde o počet hráček a hráčů, co když k vytvoření dvou soupeřících týmů nepoužijeme nějakou zeměpisnou anomálii, ať už by šlo o rozdělení na východ a západ nebo sever a jih, ale pohlavní dimorfismus. A jak už to tak bývá, od myšlenky byl jen krůček k realizaci, pročež se celý víkend nesl v nenásilně pojatém souboji žen proti mužům. No a věřte tomu nebo ne, po pátečním klání to byly ženy, kdož vyhlásily Dívčí válku a ujaly se těsného vedení 5:4. Ať jsme počítali, jak jsme počítali, pořád to prostě vycházelo v neprospěch silnější poloviny lidstva. V pátek se prostě na hřišti ukázala slabou. Žalostně slabou.
Ale sobota už měla být ve znamení změny. A to především změny ve startovní listině. Dnes už to totiž nebylo žádné „...chci jít s manželem…chci jít se synáčkem…“, v sobotu se prostě šlo podle startovní listiny, striktně určené podle pátečních výsledků. Jedinou výjimkou byli kapitáni týmů, tedy Radka Matka Šimková za ženy a Marian Heres za muže. Ti byli společně zařazeni do posledního flajtu, aby na nich ulpěla stěžejní odpovědnost za úspěch či neúspěch jejich týmu. Jinak se vždy jednalo o lítý souboj muže proti ženě, samozřejmě se zohledněním aktuálního hendikepu a tedy příslušného odečtu ran na jednotlivých jamkách. Díky tomuto veskrze spravedlivému systému tak bylo možno hovořit o spravedlivém počítání konečných výsledků. Pravda je, že asi obecně byly naše dámy poněkud znevýhodněny menší soutěživostí, přeci jen možná měly myšlenku spíš na občasné hraní během debat, než na občasné debaty během hraní. Jinak si totiž nejde vysvětlit obrat, který se v sobotu povedl týmu mužů, kteří až na několik hanebných výjimek, jako například kapitán nebo autor tohoto článku, se své role rváčů zhostili na výbornou a celkově tak sobota skončila jejich vítězstvím. A protože to bylo natolik rázné, že stačilo i na nápravu pátečního nepříznivého stav, lze hovořit přímo o vítězství konečném.
                          Zcela upřímně musím přiznat, že jakkoli jsem k letošnímu novému formátu soutěže přistupoval s jistými pochybami, nakonec se ukázal jako celkem zajímavý a určitě přispěl k zatraktivnění celého našeho turnaje.
Na tomto místě pak je na místě několik slov díků. Především je to tradiční dík všem zúčastněným. Možná to zní jako klišé, ale věřte mi, že tou největší odměnou pro Sašu a pro mě, ať už je ten či onen rok aktivnější jeden nebo druhý z nás, je to, když vidíme spokojené tváře hráčů, když turnaj klape, nejsou žádné excesy a všichni v sobotu odjíždí s tím, že se zase za rok uvidíme. A pocity jsou o to lepší, že naprostá většina hráčů se skutečně na turnaj za rok přihlásí znovu a s sebou třeba už nově přivezou ženy nebo děti, které ještě loni nehrály nebo se neodvažovaly na turnaj a pak je tady Justice open a oni právě tady opravdově začínají nakukovat do téhle krásné hry.  Osobně to beru jako skutečnou (no vlastně spíš neskutečnou) satisfakci a zmíněný příliv hráčů jako něco, co vracím golfu za tu radost, kterou mi on sám dává. Takže ještě jednou opravdový dík všem zúčastněným hráčkám a hráčům, byli jste skvělí a tím nás se Sašou zavazujete k tomu, abychom ve svém úsilí pokud možno nepolevovali. A my tedy nepolevíme! Tím, jak jezdí víc a víc hráčů se stáváme stále atraktivnějšími partnery pro hřiště a věřte tomu, že jinak se vyjednávají podmínky pro dvacet a jinak pro skoro padesát lidí. Nadto, se zvyšující se úrovní herních dovedností účastníků, můžeme zcela směle vyhlížet ta nejkrásnější – a také nejtěžší – zdejší hřiště. Opět si dovolím jedno klišé, znějící často v televizi z úst sportovců „...kdyby mi někdo před rokem řekl, že….tak bych…“ . Takže skutečně, kdyby mi někdo v roce 2009 nebo 2010, kdy jsme se krčili v patnácti lidech na Čertově Břemeni či Svratce řekl, že pro rok 2016 budeme volit mezi Ostravicí a Mariánkami, bude nás hrát padesát a turnaj bude dvoudenní, nebo že pro rok 2017 budeme reálně uvažovat krom letos poražené Ostravici i o samotném Albatrosu, tak bych si pomyslel něco o svéprávnosti dotyčného. Ale my skutečně tyto úvahy díky všem účastnicím se hráčkám a hráčům máme a už nyní spřádáme příslušné plány.
                                 Stejně tak ovšem sluší poděkovat samotnému Royal Golf Clubu Mariánské Lázně. Přiznám se, když loni proběhlo hráčské hlasování a moje oblíbená Ostravice byla celkem jednoznačně přehlasována právě Mariánkami, měl jsem z toho pocity více než smíšené. Dosud jsem zde hrál jen jednou asi před sedmi lety, jakýsi turnaj, feečko a startovné nesmyslně předražené, všichni totálně neochotní, fakt jsem z toho měl nepříjemné pocity a hlasování hráčů bral jako osobní porážku. Nicméně po tomto víkendu, jakkoli mě stál dvě desetiny na hendikepu, jsem si tedy pocity a dojmy opravil a to o plných stoosmdesát stupňů. Snad až na poměr, spíš nepoměr cena/porce v restauraci, tak všechno, co se týkalo samotného golfu, fungovalo skvěle, kondice hřiště, s přihlédnutím k jeho nadmořské výšce více než 700 metrů nad mořem a z toho plynoucímu stále ještě brzkému termínu byla odpovídající, ochota dam na recepci bezproblémová, spolupráce s panem Nechanickým ukázková. Je prostě vidět, když golfový resort vede Golfista a ne nějaký manažer, který se tedy taky nějak neučil hrát golf.
                                  Ještě jednou tedy veliké díky všem a za rok v květnu nashledanou na Justice open 2017. A tu roční pauzu je třeba využít k tréninku, ať již za rok turnaj proběhne kdekoli, budeme zase cílit na některou z českých golfových perel.
 

Výsledky turnaje JUSTICE OPEN 2016

 

Kapitán vítězného týmu s organizátory a putovní trofejí