JUDr. Jiří Grygar, Ph.D., člen Republikové rady SU ČR


Přiznávám, že následující řádky nebyly snadné. Psát pro čtenáře, kteří vědí zpravidla více než autor, snad ani nemůže být jiné.
V uplynulém roce došlo k narovnání platové otázky, která však vzhledem k dalším dvěma ústavním stížnostem nemusí být definitivní a soudcovský stav bude muset přesvědčit veřejnost, že si nevybírá jen to, co se mu hodí a je jasné, že to bude běh na dlouhou trať. Je správné, že došlo i k narovnání platových poměrů soudců Ústavního soudu, nicméně zvoleným legislativním řešením tím byl současně nastolen stav, kdy na rozdíl od minulosti jejich případné rozhodnutí o platech obecných soudců ovlivní i jejich příjmové poměry a dříve uváděná osočení ohledně změn platů budou mít o argument navíc.
Byli jsme rovněž svědky přesunu těžiště procesní obrany v mediálně exponovaných sporech do roviny osobních útoků proti soudcům, kdy není zpochybňována ani jejich odbornost, ani způsob vedení řízení, ale kde je vedeno snahou o jejich osobní diskreditaci ve snaze snad o prodloužení řízení nebo přidělení věci jinému soudci či snad o zastrašení, že stejná „taktika“ bude i vůči ostatním soudcům uplatněna znovu. Zejména ve sporech na ochranu osobnosti vůči soudcům, jejichž základ je spatřován v okolnostech majících souvislost se soudním řízením by proto stálo do budoucna za úvahu, nakolik by bylo možné podřadit takové spory spíše pod režim odpovědnosti státu za případný nesprávný úřední postup než přímou pasivní žalobní legitimaci soudce. Cílem by nemělo být zamezení odpovědnosti, ale umožnění vykonávat funkci bez přímého vnějšího tlaku, který zřejmě směřuje k účelovému vyloučení soudce z rozhodování konkrétní věci.
Nejzásadnější však je asi nárůst vytíženosti soudů. Záměrně hovořím o soudech, protože negativní dopady směřují nejen vůči soudcům, ale i ostatním soudním osobám (nedostatek asistentů a obtížné podmínky pro odbornou přípravu budoucích soudců), administrativě (zvýšení náročnosti a elektronizace justice) i správě soudů a soudním funkcionářům (např. podávání informací, nedostatek podmínek pro větší investiční akce atd.).
V souvislosti s rekodifikací civilního práva došlo k přesunu řady agend z krajských na okresní soudy. V souvislosti s tím bylo uváděno, že dojde jen asi k cca 4% zvýšení nápadu okresních soudů a že tedy není třeba vyššího počtu soudců. Bohužel již nezaznělo, že typová náročnost těchto věcí je řádově vyšší než u ostatních věcí projednávaných u okresních soudů. Současně došlo ke zvýšení dalších agend (typicky periodický přezkum nesvéprávnosti).
K tomu je třeba připočíst dále to, že celostátní rejstřík CEPR na rozdíl např. od insolvenčního rejstříku nepřiděluje věci jednotlivým soudcům, ale jen asistentům a vytváří dojem jakéhosi vakuua, v němž se věci vyřizují samy (o právu na zákonného soudce raději ani nemluvě). To se pak nutně musí odrazit ve statistikách, kdy věci vyřízené v rámci CEPRU se neobjeví v počtu věcí vyřízených soudcem. Současně tím dochází k tomu, že k soudci se dostávají zpravidla jen věci, v nichž nelze vydat platební rozkaz, tedy z hlediska celkové skladby věcí v senátu došlo i k zvýšení typové náročnosti, neboť tzv. výkonnostní normy musely počítat s určitou vnitřní skladbou nového nápadu, ale tato skladba se změnila.
Rovněž pokud jde o rozvrhy práce, tak tyto jen obtížně mohou odrážet skutečnou vytíženost soudců daného soudu, jestliže se v nich neuvádí i počet reálně nevykonávaných či neobsazených soudcovských funkčních míst (např. z důvodu rodičovské nebo neobsazeného funkčního místa). Každý soudce, byť reálně svou funkci nevykonává, by měl být v rozvrhu práce uveden a mělo by být zřejmé, jakým konkrétním způsobem se jeho 100 bodů nápadu (pro ilustraci je jednodušší představit si nápad jako body než procenta), tj. normované penzum, které by měl vyřizovat, rozděluje mezi jeho ostatní kolegy.
Například na civilním úseku, kde by bylo 6 soudců, kdy jeden soudce je na mateřské, pak oněch 5 soudců, kteří jsou skutečně ve výkonu své funkce, nemají nápad 100% ale každý má 120% nápadu. Pokud by jeden z nich přitom byl místopředseda s ½ nápadem, pak na zbývající 4 soudce by navíc připadalo přerozdělit ½ z jeho 120%, tj. 60%, což je 15% na každého, takže v rozvrhu práce by podle skutečnosti mělo být, že daní 4 soudci mají 135% nápadu.
Provedení takového propočtu na každém soudu by mohlo ukázat zajímavá data, zejména za situace, kdy má dojít k přechodu agendy ČTÚ na soudy. Vůbec přitom nejde o vztah k vedení soudů, ale k moci zákonodárné a výkonné. V souvislosti s přechodem agendy ČTÚ bývá uváděno, že by se současně mělo umožnit doručovat platební rozkaz v bagatelních sporech fikcí. Je však otázkou, zda v legislativním procesu bude rozhodnuto o přesunu agendy ČTÚ na soudy, ale ke změnám u platebních rozkazů nedojde.
            Nový občanský zákoník je z velké části kompilátem opsaným a pozměněným z mnoha zahraničních úprav. Bylo by příjemné, kdyby v rámci civilního procesu nebylo znovu vynalézáno kolo a pokud se bude opisovat odjinud, aby se opisovalo kvalitně a jen to, co odpovídá kontinentální procesní tradici, s důrazem na funkčnost, při zachování práv účastníků. Neškodilo by ani upravit národní předpisy podle předpisů unijních.
Proč by nešlo vést zjednodušené řízení jako podle nařízení o bagatelních nárocích i v národních sporech? Čím se tak zásadně liší spor, jestli si Brňák koupil věc z e-shopu v České Lípě nebo o pár kilometrů dál v německé Žitavě? Proč evropský platební rozkaz může být o tolik jednodušší než český? Proč nemůžeme jako v Německu mít možnost vydání rozsudku pro uznání bez nařízení jednání, kdy vyhlášení se nahradí zveřejněním rozhodnutí? Proč má být náhradní doručení platebního rozkazu jen v bagatelních věcech, když pro vydání rozsudku pro zmeškání dochází ke stejným účinkům bez ohledu na hodnotu sporu? Pokud jsou obavy z toho, že si adresát nepřevezme platební rozkaz, proč nejsou stejné obavy z toho, že si nepřevezme předvolání k prvnímu jednání, kde bude vydán rozsudek pro zmeškání?
            Do doby vzniku Nejvyšší rady soudnictví bude namístě, aby podobné otázky pokládali nejvyšší představitelé justice a Soudcovská unie. Pokud si ale zpětně vybavuji monitoringy médií za uplynulý rok, tak jich bylo vzneseno hodně a jsem za to rád.