Nejsou plody jako plody
JUDr. Radka Šimková, členka Republikové rady SU ČR
Milí kolegové, v roce 2019 jsem se s vámi ve „Slovu soudce“ podělila o některé myšlenky, které mě napadly v souvislosti s novou občanskoprávní úpravou. Pravda, dnes již není až tak přesné nazývat ji novou, neboť jde o kodex z roku 2012, účinný od roku 2014. Z hlediska jeho aplikace a výkladu však o nové dílko stále jde, protože nadále vyvstává mnoho dosud neřešených otázek a judikaturu ohledně většiny z nich nelze do současné doby považovat za ustálenou.
Pro sebe jsem si vyřešila „rohlíkovou anabázi“, nad níž jsem se zamýšlela v únoru 2019. Dospěla jsem k závěru, že i strouhanka je někdy potřebným „meziproduktem“ (to slovo se mi moc líbí, vypůjčila jsem si ho ze z. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) a trocha hladovění občas neuškodí. Proč se kvůli rohlíkům zabývat složitou právní úpravou odpovědnosti za vady, případně řešit odpovědnost za poskytnutí odborné rady.
Nedávno mě však zaujal právní problém z mého blízkého okolí, při němž došlo ke konfrontaci staré a nové občanskoprávní úpravy a o ten bych se s vámi, pro pobavení v těchto obtížných covidových časech, ráda podělila.
Starší dáma v důchodu, řekněme „tetička“, tráví mnoho času na své chalupě. Pěstuje zeleninu a ovoce, prořezává keříky, příkladně se stará o růže a trávník má přímo golfový. A je šťastná. Tedy byla. Stínem na její pohodě se stal soused. Když si chalupu pořizovala, byly jejich vztahy harmonické. To ovšem jen do doby, než na pozemku souseda, v blízkosti společné rozhrady (tedy u plotu), vyrostly a zbujněly borovice. Tetičce až tak nevadí jejich stín, co jí ale přivádí k zuřivosti, jsou hromady šišek, které jí zasypávají vřesy, azalky, rododendrony a také ten golfový trávník.
Žádala souseda, aby s tím něco udělal. Vlastně nekompromisně trvala na tom, aby borovice odstranil. Nejdříve po dobrém, pak čím dál tím direktivněji, a nakonec i přes advokáta. Soused má ale zjevně kladný vztah k jehličnanům, šišky ho nikterak netrápí a navíc hustota větví mu nyní umožňuje nepřátelskou tetičku alespoň nevidět, když už musí přes rozhradu poslouchat její neustálé lání.
Tetička se proto rozhodla vzít věc do vlastních rukou. Není-li soused na dohled, posbírá hromady šišek a hází je sousedovi zpět na jeho pozemek. Kdyby platila stará právní úprava, bylo by házení šišek sousedovi přes plot lege artis, nadto by tetička takto projevovala dobrou vůli vracet vše, co jí nepatří. Ale ouha. Málem k infarktu ji přivedla informace, že „...plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku…“. Když se vzpamatovala, se slovy „...to je ale pěkná kravina...“, si oblékla vaťák a navzdory právní obrodě šla opět metat šiškami za společnou rozhradu. A tak mezi pozemky tetičky a souseda létají šišky, a mezi advokáty obou stran zase dopisy, ze kterých nade vši pochybnost vyplývá, že si každý trvá na své pravdě. Možná, že pokud by na pozemek tetičky nepadaly šišky, ale třeba jablka či švestky, vztahy mezi ní a sousedem by byly i nadále v harmonii a občas by mu z nich tetička upekla i nějaký lahodný moučník. Nebo by třeba soused neznal novou právní úpravu a požadoval by spadané ovoce vrátit? Čert ví.
Jen přemýšlím, jaký vliv na sousedský vztah tetičky by mělo, pokud by potůček, který protéká za oběma pozemky, poznenáhlu naplavil na břeh tetiččina pozemku větší část zeminy, či dokonce velkou a rozeznatelnou část pozemku. Vzala by tetička krumpáč, rýč a lopatu a šla by naplaveninu vracet sousedovi, nebo by ji pohnojila a založila si na ní další zeleninovou zahrádku?
Stále se nějak nemohu smířit s myšlenkou, že zcela nová občanskoprávní úprava byla skutečně nezbytná a že neexistovala jiná odvětví, která si legislativní úpravu zasluhovala mnohem více.
Přeji vám veselou mysl a pevné zdraví.
Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011