Předsevzetí soudce na dobu určitou
JUDr. David Uhlíř, člen Republikové rady SU ČR
Panují srpnová vedra, proto si při psaní Slova soudce dovolím být osobní, anekdotický, nesoustavný a nevázaný. Nedávno jsem našel ve svém soukromém neúředním počítači jakýsi soupis pokynů a předsevzetí, který jsem vytvořil předtím, než se ze mne stal "soudce na dobu určitou", tedy soudce Ústavního soudu. Snad laskavé čtenáře pobaví tento přehled vzájemně si odporujících a asi i naivních pouček, které jsem si před šesti lety dal.
1/ Rozhodnutí vyššího soudu je určeno pro účastníky, nižší soudy a veřejnost, a to v tomto pořadí.
2/ Rozhodnutí neslouží k tomu, aby dělalo dojem na jiné soudce a akademiky.
3/ Rozhodnutí nejsou výpisky z četby.
4/ Odůvodnění delší než čtyři stránky stejně obvykle nikdo pořádně nečte.
5/ Ke každému judikátu zahraničního soudu existuje rozhodnutí přesně opačné. To stejné platí o akademických názorech. Proto pozor na odkazy.
6/ Ústavní soud není soudem další instance, nemá soudit kauzy, ale zákony.
7/ Zjednodušení Radbruchova principu: jen některé zákony musí výjimečně jako "nenáležité právo" ustoupit spravedlnosti.
8/ Metody výkladu práva (gramatická, logická, historická a systematická) nemají předepsané pořadí.
9/ Soud není vázán gramatickým výkladem, pokud to vyžaduje za závažných důvodů účel (logika) zákona, historie jeho vzniku nebo systematické souvislosti.
10/ Jiným výkladem zákona než gramatickým nelze dospět k omezení osobních práv.
11/ Pouze v případě nejasnosti doslovného výkladu zákona, nebo v případě rozporu doslovného výkladu s účelem zákona, lze použít výklad e ratione legis.
12/ Zákon lze zkoumat z pohledu doby, kdy byl vytvořen, i z pohledu současného. Račte si vybrat.
13/ Je třeba vycházet z představy racionálního zákonodárce.
14/ Protiústavní je jen taková norma, kterou nelze vyložit ústavně konformním výkladem. Za hranici doslovného znění zákona nebo úmyslu racionálního zákonodárce se výkladem nesmí dospět.
15/ Interpretace ústavy není tvorbou jejího obsahu, ale jeho nalézáním.
16/ Soudce v mezích vůle zákonodárce rozhoduje tvůrčím a hodnotově orientovaným způsobem.
17/ Právo není jaderná fyzika, použití zdravého rozumu může vést ke správnému závěru.
18/ Pozitivní právo nejsou sprostá slova.
19/ Úkolem soudu je nalézt správný výsledek a ten racionálně a kontrolovatelným způsobem odůvodnit.
Pokud se týká dvacátého bodu, je to trochu zvláštní pořadí. Nejdřív nalézt správný výsledek a pak teprve ho odůvodnit. Jako kdyby měl člověk nejdřív vyslovit řešení matematické úlohy a pak dopsat postup, jak k řešení dospěl.
Ale existuje vysoká autorita, o kterou se můžu v tomto tvrzení opřít, a to soudce JUDr. Josefa Rubeše, procesualistu par excelence. Je to sice výklad anekdotický, ale proto si ho čtyřicet let dobře pamatuju. Jako koncipientům nám JUDr. Rubeš přednášel o občanském procesu a vyprávěl, že byl jako začínající soudce poučován starším kolegou, který soudil ještě za císaře pána. Onen kolega mu prý pravil: "Pepíku, nejdřív si rozmysli, jak je to správně, a pak si na to najdi paragraf."
A jestliže vzpomínáme na JUDr. Josefa Rubeše, stojí za připomenutí i to, co napsal ve svém článku o zásadách práce soudce: "… musí si klást otázky a odpovědi na ně konfrontovat se svým svědomím". (Rubeš J., Bulletin advokacie 11-12/2003, O některých etických zásadách každodenní práce soudce a advokáta).
Ten článek vyšel v Bulletinu advokacie až deset let po jeho smrti, ale kdyby vyšel letos nebo za dvacet let, nic by neztratil na svém významu. Přejme si proto, aby při konfrontaci s naším svědomím naše odpovědi obstály.