píši tento úvodník před celorepublikovým sněmem Soudcovské unie s vědomím, že si jej přečtete, resp. právě čtete, až po sněmu. Trochu to vybízí k odhadu, jaké bude mít sněm výsledky. Netuším, jestli alespoň v něčem udeřím hřebík na hlavičku, ale zkusím to. Na programu jsou tři body: vyhoření soudce, etický kodex a členské příspěvky.
Vezmu to od konce – členské příspěvky. Sluší se poznamenat, že v předchozích letech rostly platy, aniž by tento růst kopírovala i výše členských příspěvků a že současná finanční (rozpočtová) situace Soudcovské unie toto zvýšení odůvodňuje. Ale... Pokud bychom každoročně nevynakládali za sněm cca 300 - 400 tis. Kč, nemuseli bychom se o tom zřejmě vůbec bavit. Přitom by sněm asi i tak mohl být realizován, např. jako jednodenní, příp. bez společenského večera, v prostorách Justiční akademie apod. Je potřeba si otevřeně říct, že sněm není setkáním členské základny, ale delegátů, a měly by to být právě jednotlivé členské buňky, které by po zhodnocení výstupů sněmu (resp. sněmů uplynulých let) řekly, jak v této otázce postupovat dál. Otázka členských příspěvků, či rozpočtu obecně, se dá zredukovat na otázku potřebnosti sněmu (doba jeho trvání, formát, kvalita výstupů a co zejména – nakolik byly výstupy z předchozích let naplněny). Nicméně tipuji, že tyto úvahy se ve výstupu ze sněmu nepromítnou a pouze dojde ke zvýšení příspěvků na částku cca 500 Kč měsíčně.
Dalším okruhem je otázka rozšíření etického kodexu. Zde se zřejmě projeví široká názorová paleta od výzev za kodex co nejpodrobnější včetně příkladů a vysvětlivek až po názor, že pokud někomu není profesní etika vlastní a přesto se do dané profesní skupiny nějak dostal, tak toho žádný kodex nezmění. Soudcovská unie již etický kodex má a jde víceméně o kompilát na základě tzv. bangalorského kodexu, ohledně nějž se lze setkat s kritikou v tom směru, že vychází ideově ze systému anglosaského práva a že až příliš provazuje etickou stránku se stránkou disciplinární (kárným řízením). U případného porušení etiky je totiž třeba důsledně rozlišovat mezi případy, které mají za následek vznik kárného provinění a těmi případy, které takto závažné nejsou. Stávající zákonná úprava přitom první skupinu upravuje, domnívám se, zcela dostatečně. Kazuistická úprava přitom obecně příliš prospěšná nebývá, a to bez ohledu na oblast, v níž je použita. Případné doplnění etického kodexu by tedy mělo směřovat k oné druhé skupině případů. A je na místě si položit otázku, zda toto je vzhledem k oné nižší závažnosti na místě a zejména nakolik je na to třeba (byť nezávazné) kodifikace a sbírky příkladů. S nadsázkou – důrazně se zapovídá chodit v bačkorách. Jde tedy o rozumné vytýčení mezí. Bývá zmiňována zpráva (doporučení) GRECO z roku 2016, která „doporučuje přijmout profesní etický kodex pro všechny soudce doplněný vysvětlujícími poznámkami a/nebo praktickými příklady včetně doporučení pro řešení střetu zájmů a souvisejících otázek (např. v souvislosti s dary, vedlejšími činnostmi, kontakty s třetími stranami/mlčenlivostí atd.), který bude účinně předložen všem soudcům a bude snadno dostupný veřejnosti. Totéž GRECO doporučilo Německu a Rakousku. A co s tím tyto státy (které na úrovni demokratických standardů stávají v hodnoceních výše než ČR) udělaly? V podstatě nic. Německo danou situaci vyřešilo tak, že jejich ministerstvo spravedlnosti v březnu 2016 vydalo v elektronické podobě brožuru nazvanou kompendium spolkové a zemské úpravy o profesně etickém jednání soudců a státních zástupců,[1] které je volně přístupné veřejnosti na webových stránkách ministerstva. Materiál je zpracován jako tabulkový přehled, v podstatě jako výtah citací relevantních předpisů. V úvodu je odkázáno na zprávu GRECO a uvedeno, že kompendium bylo vytvořeno právě k naplnění jejích doporučení. Dále je konstatováno, že v kompendiu uvedené úpravy, zejména správní předpisy a směrnice k prevenci korupce obsahují množství příkladů a vysvětlení k typickým případům a tím poskytují soudcům a státním zástupcům orientační pomoc při zájmových konfliktech a s tím spojených otázkách. Německé řešení sice tak trochu evokuje známé pořekadlo o vlku a koze, ale dosud nebylo nijak zpochybněno. Uvidíme, co jim poví GRECO ve své další zprávě. Každopádně ale německý přístup ukazuje, že daná otázka nemusí být až tak palčivá nebo náročná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pokud jde o výsledek sněmu, tipuji, že sněm podpoří zpracování doplnění etického kodexu včetně příkladů.
Dalším okruhem je vyhoření soudce. Aktuálně leží na pomyslném legislativním stole největší novela zákona o soudech a soudcích za poslední roky a upravuje zejména otázky výběru nových soudců, jakož i výběru soudních funkcionářů. V připomínkovém řízení je nyní také návrh změny zákona o kárném řízení a rovněž nepřináší jen marginální změny. Novela zákona o soudech a soudcích byla v Legislativní radě vlády projednávána společně s novelou zákona o státním zastupitelství. Zatímco o novele zákona o státním zastupitelství a o stanoviscích Unie státních zástupců média referovala výrazně, tak o novele zákona o soudech a soudcích nezaznělo téměř nic. S nadsázkou by se tak dalo říci, že (jelikož novela není předmětem sněmu) zařazení problematiky vyhoření je zřejmě na místě. Neobstojí argument, že kariérním růstem se zabýval sněm předchozí, protože tehdy nebyl znám text novely. Nechci snižovat závažnost profesního vyhoření, neboť jde o důležitou problematiku, jen se domnívám, že aktuálně se kromě ní nabízejí k diskuzi jiné okruhy s přímým, rychlejším a závažnějším dopadem do justice. Sněm vyhoření nevyřeší, to nikdo nemůže rozumně čekat. Ale bylo by dobré, kdyby dané téma posunul dál a nastínil východiska. Nejsem si vědom, že by členům unie byly zaslány podkladové materiály na toto téma či alespoň rozpracované teze. Pokud jde o výsledek sněmu, proto tipuji, že sněm se usnese, že profesní vyhoření je vážný problém, je třeba s ním bojovat a provádět osvětu a možná i odvážně navrhne po anglosaském vzoru sabbatical (tj. období placeného volna v řádu měsíců po určitém počtu odsloužených let). Tvůrčí volno je ostatně již nyní upraveno v § 76 zákona o vysokých školách (nárok na 6 měsíců za 7 let). Nemyslím si ale, že sněm přijde s návrhy na související změny zákonné úpravy. Stejně jako bych si rád v časopisu Soudce přečetl například paragrafové znění návrhu novely v souvislosti s Unií prosazovanou úpravou emeritního soudce (které již existuje) a zprávu, kteří představitelé moci zákonodárné tuto iniciativu na základě jednání s vedením Unie podpořili, tak projektu vyhoření prozatím dávám, snad zbytečně skepticky, obdobné šance.
Proto otázka na vás, ctění čtenáři. Uvítali byste v časopisu soudce přehled projektů Soudcovské unie za poslední roky a stručné manažerské shrnutí jak a kam se za tu dobu posunuly? Pokud bych to měl vyjádřit procesní paralelou, možná by stálo za to, udělat si revizi, jestli nezahajujeme nová řízení, nebo případně dočasně nepokračujeme ve starých přerušených věcech, aniž bychom současně provedli potřebné dokazování a co je nejdůležitější, zda máme připraveny koncepty rozhodnutí ve věci samé, nebo se tomu alespoň blížíme.
Mějte pěkné podzimní dny.
 

---