Mgr. Jana Benešová, soudkyně Okresního soudu v Mostě
V týdnu před Velikonocemi mě kancelář Soudcovské unie oslovila s tím, zda bych napsala v krátké lhůtě dubnové „Slovo soudce“ za nemocnou členku Republikové rady a mně prolétlo v prvním okamžiku hlavou, co všechno ještě do Velikonoc musím stihnout. Dopsání rozsudků za březen, předložení spisů s odvoláním odvolacímu soudu, přípravy jednání na dny těsně po Velikonocích a což teprve ty úkoly, co mě čekají po návratu domů… Proto jsem bez velkého rozmýšlení s omluvou sepis příspěvku nejprve odmítla. Teprve večer, když jsem si sedla k počítači a na monitoru na mě vyskočila zpráva „Soudce Elischer byl ministrem Pelikánem zproštěn funkce“ (neodpustím si doplnit „dočasně“ zproštěn) s připomenutím, že uvedený soudce čelí obvinění z přijímání úplatků a ovlivňování trestních řízení ve prospěch obžalovaných a je od poloviny března ve vazbě, mě tato zpráva vyburcovala k sepsání krátké úvahy.
Po přečtení této zneklidňující zprávy mi bylo jasné, že budu tuto situaci muset (často marně) vysvětlovat rodinným příslušníkům, kamarádům, rodičům spolužáků mých dětí a všem ostatním, co se mě budou škodolibě ptát, jestli to, co se klade za vinu kolegovi z vrchního soudu, je na soudech normální. Už vidím, jak budu všechny ujišťovat, že za celou dobu, co se pohybuji v justici, jsem se s ničím podobným nesetkala, že samotná představa, že by se skutky, které jsou kladeny soudci vrchního soudu za vinu, skutečně staly, vyvolává u mých kolegů z justice nechápavý úžas, že přece platí presumpce neviny apod. Vzhledem ke komentářům, které se objevují na sociálních sítích, takovéto přesvědčování jistě nebude nic lehkého a především nic příjemného.
Čekala jsem, jak se vyjádří vyšší právnické autority, které určitě pozvednout hlas v médiích a občanům to vysvětlí. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem téměř dva týdny po zadržení uvedeného soudce s výjimkou vyjádření předsedy Vrchního soudu v Praze (novinářskou zkratkou shrnutého do titulku „selhání jednotlivce“, krátkého (avšak výstižného) prohlášení prezidentky Soudcovské unie za přítomnosti ministra spravedlnosti a jejího vystoupení pro ČT24 a ojedinělé, i když pěkně formulované podpory soudcovské profese ze strany advokáta
[1], nenašla ve veřejném prostoru žádné zásadnější vyjádření na podporu soudcovského stavu.
Ke škodě na prestiži justice, resp. na pověsti soudcovského stavu, již došlo a nejde ji jen tak smazat. Tím, že budou soudci a představitelé justice k věci mlčet, však věci rozhodně neprospějí. Byť to může znít jako klišé, je třeba opakovat, že je nutné vyčkat konečného soudního rozhodnutí, které potvrdí či vyvrátí vznesená obvinění. Věc je přitom přinejmenším podivná, když není vůbec zřejmá případná motivace ani pohnutka kolegy Elischera. Lidé samozřejmě někdy dělají věci (zdánlivě) nelogické a nepochopitelné, ale právě to by mělo řízení co nejdříve objasnit a rozhodnutí soudu případně vysvětlit. Nejhorší, co se může soudcovskému stavu stát, je, že konečné rozhodnutí ve věci nebude ani po několika letech. Takový stav má (jak víme z našich zkušeností) na důvěru veřejnosti zcela devastující dopad.
Hodně sil a trpělivosti všem při obraně soudcovského stavu.
[1] Daniela Kovářová: V české justici se neuplácí, článek publikovaný dne 21. 3. 2018 zveřejněný např. na https://danielakovarova.blog.idnes.cz