Slovo soudce
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
opět se projevuje jak ten čas letí. Přišel další měsíc tohoto roku, měsíc květen. Lyrikové jej nazývají slovy básníka máj. Máj – lásky čas.
Avšak my soudci pracujeme a povětšinou i žijeme pod tlakem mnoha stresových okolností:
Milé kolegyně, milí kolegové,
když jsem hledal inspiraci pro tento svůj dubnový sloupek, velice mě zaujalo to, jakým netradičním způsobem se tohoto úkolu zhostil můj předchůdce. Myšlenka poskládat v měsíci označovaném také jako měsíc knihy text převážně z na sebe navazujících názvů literárních děl mě nadchla. Heslo duben – měsíc bezpečnosti mě ale od snahy pokračovat v tomto duchu dál již v samém zárodku odradilo. Ihned jsem si vybavil každoroční rojení dopravních policistů, kteří s prvními jarními dny opouštějí strohé policejní služebny a s nefalšovaným nadšením schovaní za stromy a ostrými zatáčkami s radarem v ruce číhají na nic netušící řidiče. To je však téma dobré tak pro nějaký motoristický časopis nebo policejní svodku.
Milí kolegové,
minulý měsíc poděkovala JUDr.Cibulková všem, kteří se v Unii snaží pracovat, píší připomínky, návrhy zákonů, prezentují Unii v médiích aj.
Já jim chci poděkovat také. Za všechny, kteří na něco podobného nemají čas nebo si prostě netroufají. A tak se alespoň účastní. Členstvím v Unii.
O čem bude moje slovo soudce na březen? Tomáš Lichovník mi připomenul, že březen je měsíc knihy, tedy bude o knihách.
Vážené dámy, vážení pánové,
slovo soudce na únor chci věnovat těm kolegyním a kolegům, kteří aktivně hájí zájmy nás ostatních.
Zejména v posledních měsících si uvědomuji, jak je jejich práce náročná, pro nás ostatní důležitá a mnohdy nedoceněná. Ruku na srdce, kdo z nás je ochoten trávit čas sepisováním připomínek k návrhům zákonů, návrhy zákonů, ty sepsané pak tlumočit představitelům moci zákonodárné a výkonné, prezentovat je v médiích a poskytovat interview na rozličná témata? Jsem přesvědčena, že poměry v české justici by bez této činnosti byly podstatně horší. Justice jako celek a my soudci zvláště jsme se stali oblíbeným terčem politického populismu, v důsledku něhož „trpíme“ přímými i nepřímými útoky ze všech stran.
Vážené kolegyně, milí kolegové (omlouvám se za oslovení, chtěl jsem to říci obráceně J),
máme zde konec roku starého a začátek roku nového (jak rychle to zase přišlo, že?). To bývá pro některé z nás příležitost k určitému bilancování, zvažování ztrát a zisků, a do budoucna k úvahám o tom, co nás čeká dobrého či zlého v tom novém roce. Abyste mi rozuměli – nehodlám se šťourat ve Vašem či dokonce mém soukromí, to bych si nedovolil (třeba už jen z toho důvodu, že o tom Vašem nemám dostatek informací, že? J), ale o věcech takříkajíc veřejných může mluvit v podstatě každý a jak zjistíte po přečtení tohoto rozjímání, není to vždycky výhrou...
Vážené kolegyně a neméně vážení kolegové,
Na začátek si dovolím řečnickou otázku: Taky si tak užíváte datové schránky? Nebo spíš – taky si je tak užívají pracovnice na odděleních Vašich soudů? Nicméně nadáváním na špatně fungující datové schránky se nic nevyřeší. Raději tohle všechno berme s nadhledem, koneckonců je to jen jedna ze 102 změn /novel/ o.s.ř. od roku 1990 /tolik jich alespoň ukazuje ASPI/. Takže když jsem si dnes ráno přečetl další závažné sdělení v intranetu, zhruba na téma, že Věznice Pankrác má jinou datovou schránku než Generální ředitelství Vězeňské služby, už mne to spíš pobavilo, než nadzvedlo. Nakonec – ono si to nějak sedne a jak známo ze sdělovacích prostředků – už se chystá další „technická“ novela.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
žijeme a pracujeme v době, kdy z úst politiků ve vztahu k základním zásadám právního státu zaznívají prohlášení, ze kterých jde mráz po zádech. Tolik slov o tom, co je ve veřejném zájmu, že jedinou možnou a správnou cestou je to, pro co zvedne ruku většina poslanců, je slyšet snad jen v totalitních režimech. Neméně zarážející jsou projevy některých kolegů právníků, kteří zarytě dokáží tvrdit, že je-li cokoli schváleno třípětinovou většinou všech poslanců a senátorů, je něčím snad více než písmem svatým. Přijdu si, jakoby od pádu komunistického režimu uplynuly stovky let a všichni jaksi zapomněli na hrůzy vlády ve jménu lidu a tvrzené většiny. Ztráta paměti však podle mého názoru za tím, co neblahého se děje, nestojí. Pravým důvodem je nevzdělanost, zahleděnost do sebe sama, pocit jedinečnosti a krátkozrakost v hlavách těch, kteří bezcílně tápou hnáni pouze snahou po osobním prospěchu.
Milé kolegyně, milí kolegové,
v letošním roce se mi naskytla možnost navštívit od 21.4. od 12.5. Indii, v ní ashramy a Himálaje. Je to životní zážitek, který mne inspiroval nejen z hlediska cestovních zážitků, ale i v osobním a profesním životě. Viděla jsem svět ze střechy, z Himálají. To mne přivedlo k zamyšlení i jakémusi nadhledu. Jsem ráda, že tento úvodník mi dává příležitost se s Vámi o tyto zážitky podělit.
Světem ze střechy byl pohled z Gomuku v severní Indii od pramene posvátné řeky Gangy ve výšce 4 300 m nad mořem. Příprava na takový výstup trvala týden. Loňská skupina tohoto vrcholu nedosáhla, protože se nedokázali postupně aklimatizovat. My jsme proto letos po jejich zkušenostech byli nejdříve na okraji Himálají ve výšce téměř 2 000 m nad mořem.
Vážení kolegové,
srpnové letní slovo se většinou neslo na vlně optimismu, odpočinku, krásného počasí a zasloužené dovolené. Po oprávněně rozhořčeném červencovém komentáři kolegy Mgr. France ohledně divokosti zavádění nových procesních předpisů týkajících se doručování (když po měsíci mu můžeme s kolegy dát více než za pravdu), jsem měl i já v úmyslu nás letně povzbudit a optimisticky naladit.
Nový populistický návrh mířící do vlády na zmražení, ale fakticky snížení platů ústavních činitelů mě však bohužel rychle vrátil na zem. Nechci se nijak podrobně zabývat argumentací proti tomuto návrhu, ta je již erudovaně zpracována jinými kolegy, ale neodpustím si pár postřehů, neboť možná na tyto stránky občas zabrousí i někdo z řad laické veřejnosti, byť z pouhé zvědavosti.
Vážení kolegové,
tak je tu opět léto a s ním samozřejmě i jeho pozitivní stránky, kdy zejména krásnější část lidstva chodí oblečena způsobem nejednomu oku lahodícím. Začátek léta v justici je však poznamenán nejen pravidelnou honbou za co nejlepší výsledky v pololetních výkazech, ale letos bude léto nepochybně výrazně poznamenáno zásadními změnami v občanském soudním řízení a v celém soudnictví pak významnou změnou ve způsobu doručování soudních písemností. Nepochybně zde půjde o léto poměrně divoké, kdy tato divokost je zapříčiněna tím, že změny procesních předpisů nebyly až do poslední chvíle provázeny odpovídajícími změnami prováděcích předpisů.