Slovo soudce
Tak skončilo hokejové mistrovství světa a naši hokejisté v něm neskončili na medailové pozici. Samozřejmě to lze považovat za sportovní neúspěch. Zda oprávněně nebo ne nechme na posouzení odborníků, až opadnou prvé vášně a zklamání, koho že měl či neměl „Růža“ nominovat. Ostatně jak trefně poznamenal již na počátku šampionátu Jaromír Jágr, v Čechách je deset milionů trenérů. Samozřejmě i já patřím k těm smutnějším fanouškům. Na druhou stranu, zkusme si představit situaci, že bychom dopadli jinak a třeba nejen přešli přes super výběr Kanady, ale dokonce uspěli i ve finálovém klání.
Přečetl jsem si kdysi veskrze zajímavý rozhovor s profesorem Václavem Bělohradským, který v Lidových novinách (14. března 2015) vysvětloval důvody své účasti na sjezdu jednoho z našich politických subjektů. Zaujala mne tam poměrně rozsáhlá pasáž, kde hodnotí současný stav naší společnosti a trochu se podivuje nad tím, jakou atmosféru vyvolal boj proti korupci. Vysvětluje, že v zájmu odstranění tohoto hojně rozšířeného nešvaru jsme vytvořili ovzduší vzájemné nedůvěry a podezírání, a zároveň i zákony a předpisy, ve kterých se pomalu nikdo nevyzná, takže i ti, kteří by se chtěli chovat „čistě“, je občas musí nedodržovat či obcházet, aby vůbec byli schopni něco dokázat. To paradoxně ve svých důsledcích leckdy vede k tomu, že se všeobecně uznává potřeba onoho nedodržování a obcházení, takže často ti, kdo takto postupují, nejsou (ani morálně) odsuzováni.
Řadu let jsem nepochybovala o tom, že Soudcovskou unii si soudci vytvořili, aby slušně a poctivě říkali „nesoudcům“, ale i sobě navzájem, co si myslí a co považují za správné. Aby svobodně a s úctou k názorům druhých společně hledali cestu budování státu, ve kterém právo a spravedlnost je nezpochybnitelnou hodnotou. Poslední měsíce si však stále častěji kladu otázku, zda tato víra má ještě reálný základ.
Vážené kolegyně a kolegové,
příspěvek pro tuto rubriku píši v polovině února, v době politických a mediálních útoků proti soudcům kvůli jejich oprávněným platovým nárokům. V naprosté většině se jednalo o nekorektní prohlášení s cílem odvést pozornost od skutečných viníků a skutečných příčin nastalé situace.
Únor stojí už poněkud za prahem Nového Roku, pročež doplňování novoročních předsevzetí je v tomto měsíci už do jisté míry out of date. Přesto je rok 2015 ještě docela čerstvý k zamyšlení nad tím, co od něj můžeme očekávat a jak se k těmto událostem postavit či zda jim dokonce nevyjít vstříc.
Leden, pro milovníky zimních sportů a chladného počasí nádherný měsíc, kdy na horách je, (resp. v našich zeměpisných šířkách si přejeme, aby bylo) všude plno krásného čerstvého prašanu a lyže v něm jen lehce sviští. Do toho slunce, no zkrátka nádhera. Pro milovníky teplých krajů a průměrných teplot kolem 23°C, nekonečně dlouhý, studený měsíc, kdy je třeba se pečlivě chránit před mrazem a denní svit se jen pozvolna prodlužuje.
Čas běží jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy…Počáteční slova jedné z písní Karla Gotta přesně vystihují mé pocity. Ačkoli v době, kdy píši tyto řádky, počasí připomíná spíše blížící se jaro - kvetou petrklíče a teploty jsou dost vysoko nad nulou - kalendář je neúprosný. I když vánoce naznačují zatím pouze vyzdobené výlohy obchodů, nastupuje poslední kalendářní měsíc a blíží se opět závěr roku.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
na letošním sjezdu Soudcovské unie se jedna z pracovních skupin zabývala tématem nazvaným etika. Pod toto téma bylo mimo jiné zahrnuto i chování soudce. Dovolte mi, abych se ve svém zamyšlení k tomuto tématu ještě jednou vrátila.
Jedu autem, poslouchám zprávy a jsem rád, že žiju u nás a ne jinde. Přesto, že mne tady spousta věcí štve, tak celá země v podstatě funguje. Není tu občanská válka, ani odtud neutíkají lidé přes hranice riskujíce při tom svůj život. Řeknu-li svůj názor, neriskuji vězení. Naprostá většina lidí má kde spát a co jíst. Děti chodí do školy a o jejich dalším studiu nerozhoduje uliční výbor lhostejno jaké strany.
Když jsem si sedl k napsání pár slov na měsíc září do pravidelné rubriky "Slovo soudce", zvažoval jsem, zda mám pohlédnout do budoucna nebo se ohlédnout zpět. Vzhledem k tomu, že první možnost jistě hojně využijí ve svých prezentacích ve stejném čísle časopisu Soudce kolegyně a kolegové, kteří se již brzy utkají o posty ve vedení SU, tak zbývá možnost druhá.