Od 18. 11. 2013 je distribuováno číslo 11/2013 časopisu Soudce.
Obsah:
Časopis je tentokrát věnován z převážné části
23. shromáždění delegátů Soudcovské unie, které se konalo v polovině října v západočeském Darovanském dvoře. Čtenáře provede atmosférou sněmu a komentáře připojuje šéfredaktor časopisu
K. Havlíček, který mj. uvádí:
„Domnívám se, že jedním z nejdůležitějších faktorů, které působí katalyticky, je přirozená potřeba reprezentace stavu. V České republice se vytvořila a dlouhodobě zakonzervovala situace, kdy neexistuje fakticky žádný jiný stabilní subjekt, který by mohl zastupovat soudcovskou profesi jako celek, než je Soudcovská unie. Tuto globální reprezentativní úlohu totiž nenese ani Nejvyšší soud (pokud bychom se nepokoušeli vytvořit velmi komplikovanou konstrukci, že je vyjádřena v odpovědnosti Nejvyššího soudu za sjednocování judikatury), kde je navíc nepominutelnou skutečností častokrát různými formami a formulacemi projevená averze nejvyšší představitelky k takové myšlence. Nejvyšší správní soud – přes veškerý svůj nepopiratelný význam – je už dalším epitetem ve svém názvu předurčen k tomu, aby se obracel jen k určité části soudcovské obce. A Ústavní soud je sice součástí soudní moci podle ústavních norem, ale s ohledem na jeho klíčové postavení v dělbě moci nemůže od něj nikdo očekávat, že by mohl převzít onu reprezentativní stavovskou roli. Jak známo, určitou část úkolů a odpovědnosti v tomto směru hodlala převzít uskupení více či méně institucionalizovaná – Kolegium předsedů krajských soudů a Grémium předsedů okresních soudů. První se schází, usnáší, ale zdá se mi, že se přeměnilo výhradně v komunikační fórum uvnitř justice, zaměřené převážně na technické a organizační otázky. O činnosti (ale ani o zániku) Grémia nemám zprávy. Domnívám se, že případný záměr Kolegia převzít část reprezentativních úkolů – stejně jako snaha o prosazení témat typu nového modelu justiční správy nebo emancipace soudnictví – v podstatě vyhasl s nástupem tzv. Justiční šestky. Ani ta se ovšem soudním reprezentantem nestala, ba z podstaty věci ani stát nemohla (když pomineme, že zřejmě nikdo přesně neví, zda je to „šestka“, „pětka“, „devítka“, či co). Jediný, kdo se v pozici ústředního reprezentanta soudní moci navenek osvědčil, kdo ji dlouhodobě vykonává a kdo také díky tomu požívá v tomto ohledu vysoké důvěry a prestiže, je Soudcovská unie.“
Soudcovský sněm proběhl tentokrát za mimořádné pozornosti ze strany vysokých představitelů veřejného a politického života. Navštívil jej a vystoupil zde premiér české vlády v demisi J. Rusnok, ministryně spravedlnosti v demisi M. Benešová, místopředsedkyně Ústavního soudu L. Tomková, předsedkyně Nejvyššího soudu I. Brožová, místopředseda Nejvyššího soudu R. Fiala, místopředseda Nejvyššího správního soudu M. Mazanec a řada dalších významných osobností českého i mezinárodního politického i odborného justičního života (hosté ze Slovenska, Polska, Holandska i mezinárodních organizací).
Další část časopisu tvoří opět ukázka z chystaného díla
Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), které je právě vyšlo v elektronické podobě a jehož knižní vydání se chystá na první pololetí příštího roku.
V oddílu Články – úvahy – analýzy rozebírají v materiálu
Doba trvání svěřenského fondu podle nového občanského zákoníku autoři
L. Němec a
J. Tornová další z nových institutů soukromého práva, který vstoupí v účinnost od počátku příštího roku.
V rubrice
Podotýkání glosují aktuální otázky stálý spolupracovník časopisu
J. Januš a tentokrát jej doplňuje postřehy ze soudcovského sněmu
P. Punčochář.
Nové číslo časopisu Soudce pochopitelně obsahuje rubriku
E. Mrzenové Jak žije Unie, která opět připomíná sněmovní jednání soudcovské organizace. Nechybí ani nový okruh informací o letošním ročníku
Pražského právnického podzimu.