Špatná investice do justičních čekatelů
Pan prezident odmítl jmenovat do funkce soudce třicet dva justičních čekatelů, kteří podle zákona splnili veškeré předpoklady, aby tuto práci mohli vykonávat, vyjma dosažení věku 30 let. Tento věk je skutečně jednou z podmínek pro to, aby se občan České republiky mohl stát soudcem, v zákoně o soudech a soudcích je však zakotven až novelou tohoto zákona, účinnou od července 2003. Do té doby činila věková hranice pro jmenování soudcem 25 let. Protože předepsaná přípravná služba justičního čekatele trvá 36 měsíců, lze si snadno spočítat, že všichni justiční čekatelé, kteří předstoupili před prezidenta republiky, zahájili tuto přípravnou službu ještě v době, kdy jim zákon umožňoval vykonávat soudcovskou funkci již od 25 let. Je tedy fér jim najednou říkat „promiňte, jste moc mladí“? A je to o to víc fér, když někteří jejich kolegové, kteří začali vykonávat přípravnou službu jen o trochu dříve, již nyní soudí, aniž by ještě hranice 30 let dosáhli? Dle mého názoru pro tyto i pro tamty platila stejná pravidla, když byli jako justiční čekatelé přijímáni, a stejná pravidla by pro ně měla platit i poté, kdy jejich justiční služba úspěšně skončila složením justiční zkoušky.
I když nejsem ekonom, je pro mě přesto zarážející i další aspekt tohoto, podle mého, nešťastného kroku pana prezidenta. Hrubý plat justičního čekatele se pohybuje okolo 16.000,- Kč měsíčně což je cca 13.500,- Kč čistého. Nebylo-li nyní z důvodu nízkého věku, jak pan prezident své rozhodnutí odůvodňuje, jmenováno celkem 32 justičních čekatelů, pak stát jen na čisté mzdy za tři roky jejich čekatelské praxe vynaložil okolo 15.500.000,- Kč. Jako jejich zaměstnavatel měl pak povinnost za ně hradit část sociálního pojištění, které činilo měsíčně kolem 4.000,- Kč, a část zdravotního pojištění, které činilo přibližně 1.500,- Kč měsíčně pro každého jednoho čekatele. Na zdravotním a sociálním pojištění tedy stát za těchto 32 justičních čekatelů uhradil celkem dalších okolo 6.500.000,- Kč. Náklady na výchovu 32 justičních čekatelů jen v oblasti mzdové a v oblasti zdravotního a sociálního pojištění činily tedy odhadem 22.000.000,- Kč. Justiční služba probíhá u jednotlivých soudů tím způsobem, že se justičním čekatelům věnují soudci, jejichž úkolem je připravit justiční čekatele na výkon soudcovské funkce zejména po praktické stránce. Čas soudců je drahý a je ho málo. Tento čas byl promarněn. Jaký tedy z toho pro mě a myslím, že i pro mé kolegy soudce, plyne závěr? Byla to špatná investice pro justici i pro stát.
JUDr. Radka Šimková
soudce Městského soudu v Praze