Pohledy a názory
V budově Obvodního soudu pro Prahu 1 se ve čtvrtek 28. 4. 2005 konala další pravidelná tisková konference Soudcovské unie. Události v českém soudnictví za uplynulý měsíc hodnotil viceprezident SU ČR Mgr. Petr Franc. Stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 2 k mediálně mimořádně sledovanému případu katarského prince a k postupu Ministerstva spravedlnosti přednesl mluvčí tohoto soudu Mgr. Vít Bičák. Soudkyně JUDr. Hana Tichá z Krajského soudu ...
Vážený pane prezidente,
obracím se na Vás formou tohoto dopisu, abych Vám velmi stručně nastínil situaci na okresní úrovni našeho soudnictví.
Přiznávám se, že hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl tento dopis napsat, je Vaše nedávné rozhodnutí jmenovat soudci jen menší část navržených justičních čekatelů.
Plně respektuji odpovědnost, kterou při jmenování nových soudců pociťujete. Vaše rozhodnutí, pane prezidente, chápu především jako zájem se na situaci v soudnictví podílet aktivním způsobem. Proto se na Vás obracím, abych se pokusil Vám nastínit situaci na našem okresním soudu, neboť toto Vaše rozhodnutí našemu soudu do budoucna může způsobit značné obtíže.
Dovoluji si přispět k diskusi o odmítnutí jmenování soudců z důvodů nedostatku věku. Jsem nucen, ač nerad s ohledem na důstojnost a vážnost prezidentského úřadu, konstatovat, že odborná diskuse o způsobu zajištění kvalitní a rychlé justice nabrala nečekanou a nepříjemnou razanci.
Prezident republiky odmítl jmenovat soudce mladší 30 let. Důvodem pro jejich odmítnutí je výslovně jejich věk. Tento krok odporuje zejména Ústavnímu zákonu číslo 1/1993 Sb. (Ústava), Listině základních práv a svobod (LZPS) vyhlášené pod číslem 2/93 Sb., zákonu o soudech a soudcích č. 6/2002, a dále Evropské úmluvě o základních právech a svobodách a dalším předpisům i platné judikatuře Evropského soudního dvora v Lucemburku a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Pan prezident odmítl jmenovat do funkce soudce třicet dva justičních čekatelů, kteří podle zákona splnili veškeré předpoklady, aby tuto práci mohli vykonávat, vyjma dosažení věku 30 let. Tento věk je skutečně jednou z podmínek pro to, aby se občan České republiky mohl stát soudcem, v zákoně o soudech a soudcích je však zakotven až novelou tohoto zákona, účinnou od července 2003. Do té doby činila věková hranice pro jmenování soudcem 25 let. Protože předepsaná přípravná služba justičního čekatele trvá 36 měsíců, lze si snadno spočítat, že všichni justiční čekatelé, kteří předstoupili před prezidenta republiky, zahájili tuto přípravnou službu ještě v době, kdy jim zákon umožňoval vykonávat soudcovskou funkci již od 25 let. Je tedy fér jim najednou říkat „promiňte, jste moc mladí“? A je to o to víc fér, když někteří jejich kolegové, kteří začali vykonávat přípravnou službu jen o trochu dříve, již nyní soudí, aniž by ještě hranice 30 let dosáhli? Dle mého názoru pro tyto i pro tamty platila stejná pravidla, když byli jako justiční čekatelé přijímáni, a stejná pravidla by pro ně měla platit i poté, kdy jejich justiční služba úspěšně skončila složením justiční zkoušky.
Soudci budou pravidelně informovat novináře.
Chystá se lavina žalob!
V budově Obvodního soudu pro Prahu 1 se dnes konala první z pravidelných tiskových konferencí Soudcovské unie ČR. Čestný prezident SU Jan Vyklický informoval novináře o problémech přípravy novelizace zákona o soudech a soudcích. Soudkyně Městského soudu v Praze Lenka Dolejšová upozornila na sporné stránky schvalované nové úpravy obchodního rejstříku. Prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa se vyjádřil k aktuálním otázkám odpovědnosti soudce v souvislosti s řadou případů, k nimž došlo v poslední době a které mj. vyústily v odvolání, rezignaci či v zahájení kárného řízení. Zdůraznil, že existuje nepřijatelná nerovnost státní moci výkonné a soudní ...
Vážený pane ministře,
obracíme se na Vás jménem koalice nevládních organizací bojujících proti domácímu násilí KOORDONA. Zásadně protestujeme proti Vašemu odvolání předsedkyně okresního soudu pro Prahu–západ, JUDr. Marie Drahokoupilové, z důvodu údajných průtahů ve věci nezletilého syna pana Kříže. Tento muž se údajně již 13 let snaží dosáhnout styku se svým dítětem, které má trpět syndromem zavrženého rodiče.
Dovolujeme si Vás upozornit, že jste právě v tomto sporném případě zaujal velmi jednostranné a nám nepochopitelné stanovisko, a podpořil tak i zkreslený pohled, poskytovaný většinou médií.
Toto Vaše stanovisko tak bohužel může dlouhodobě uškodit celé řadě rodin, dětí, matek, ale i otců, v jejichž rodině panuje či panovalo násilí. Zřejmě jste podlehl dlouhodobému masivnímu tlaku tzv. Štrasburských otců v čele s panem Lubošem Paterou (tedy skupině mužů, kteří podali svou stížnost týkající se styku s dětmi k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku). Stejní lidé jsou částečně zastoupeni v obdobně vystupujících organizacích jako Unie otců, K 213 nebo Práva občanům či Spravedlnost dětem, které se zaštiťují bojem za práva rodičů, jimž je odpíráno právo na styk s dítětem po rozchodu s parnerkou / partnerem.
V reakci na informace uveřejněné ve sdělovacích prostředcích dne 3. 2. 2005 k odvolání předsedkyně Okresního soudu Praha – západ a jejímu uvažovanému přeložení k Okresnímu soudu v Chomutově vydávají soudci Okresního soudu v Chomutově následující prohlášení:
Soudci Okresního soudu v Chomutově jsou hluboce znepokojeni způsobem mediální prezentace rozhodnutí ministra spravedlnosti, kdy přeložení soudce k Okresnímu soudu v Chomutově je chápáno jako „trest“, což považujeme za krajně nevhodné a znevažující práci soudců Okresního soudu v Chomutově.
Již následujícího dne po zveřejnění této zprávy musela soudkyně Okresního soudu v Chomutově při jednání čelit dotazu účastníka řízení, zda „u tohoto soudu soudí za trest a co provedla“.
Včerejší rozhodnutí ministra spravedlnosti o odvolání předsedkyně Okresního soudu Praha-západ JUDr. Marie Drahokoupilové demonstruje v praxi nevyváženou sílu moci výkonné ve vztahu k moci soudní.
Předsedkyně soudu byla odvolána pro údajné závažné porušování povinností při výkonu státní správy soudů, které mělo spočívat v tom, že nezajistila chod soudu po stránce personální a organizační, konkrétně nezajistila odebrání nezletilého syna Václava Kříže. Mnoha stížnostmi pana Kříže na průtahy v soudním řízení se v minulosti zabýval Veřejný ochránce práv, předchozí ministři spravedlnosti, předsedkyně krajského soudu. Nikdo z nich nedospěl ani v jednom případu k závěru, že by stížnosti byly důvodné. Předsedkyně okresního soudu přesto byla postižena za postup a rozhodovací činnost soudkyně svého soudu a nemůže se proti rozhodnutí ministra bránit.
Vážený pane ministře,
v souladu se závěrečným usnesením Shromáždění zástupců sekcí Soudcovské unie ČR z listopadu 2004 se na Vás obracíme s výzvou k obnovení činnosti Justičního grémia, které vytvořil v loňském roce ministr JUDr. Čermák. Justiční grémium není institutem „soudcovské samosprávy“, které se politická reprezentace setrvale brání, nýbrž pouhým poradním orgánem ministra. Přesto se za krátkou dobu své existence stalo důležitým prvkem, který nejen zvyšoval informovanost ministerstva o potřebách soudnictví, ale též umožňoval využívat zkušenosti a znalosti soudců při řízení justice a zejména přispíval k postupnému odstraňování dosavadní hluboké nedůvěry mezi soudci na straně jedné a ministerstvem na straně druhé a její náhradě potřebnou spoluprací.
Tiskové prohlášení Soudcovské unie ČR k návrhu další novely zákona č. 236/1995 Sb., který je na programu jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 21.1. 2005
Jako reprezentanti českého soudcovského stavu se stavíme proti dalšímu pokusu zmrazit platy soudců. Vyslovujeme nesouhlas s vládním odůvodněním návrhu předloženého Poslanecké sněmovně, kde se tento krok nepochopitelně vydává za „politicky velice naléhavou právní úpravu“, a to v situaci, kdy navíc většina dalších platů hrazených z veřejných rozpočtů setrvale roste.